Sestry Dítěte Ježíše

Modlitba, vyjádření našeho vztahu k Bohu, je silou k naší činnosti a zároveň i prostorem, kde můžeme růst a reflektovat naši životní zkušenost. Životní cesta každého z nás je jedinečná a jedinečný je i náš vztah k Bohu. Jedinečná tedy bude i naše modlitba a je na i naší tvořivosti a otevřenosti Duchu Svatému, aby se mohla dále rozvíjet naším originálním způsobem. Přesto existují po staletí používané metody, které mohou naší modlitbě pomoci. Níže uvádíme některé z nejčastěji užívaných způsobů modlitby.

Uvedené texty jsou upraveny dle materiálů jezuitského centra St Beuno´s.
1) Jak začít? Základní body k modlitbě
2) Examen
3) Lectio divina
4) Imaginativní kontemplace
5) další možnosti modlitby
6) aktivity na zvýšení uvědomělosti a ztišení před vstupem do modlitby

1) JAK ZAČÍT? ZÁKLADNÍ BODY K MODLITBĚ
a) PŘÍPRAVA
Jak se cítím? V jaké jsem náladě?
Tedy … O co chci Pána prosit? O pokoj? Velkorysost? Otevřenost? Důvěru? Odpuštění? Nebo něco jiného………?
Který úryvek z Písma, hymnus, báseň atd. bych mohl/a použít?
Pokud je to nutné, např. u scény z evangelií, pomalu text přečti několikrát.

b) VSTUP DO MODLITBY
Zvol si místo, kde se budeš modlit a jdi tam (a zůstaň :-))
Zvol si pohodlnou pozici a ztiš se – např. užitím cvičení na pozornost nebo zklidnění se (viz příloha)
Udělej velmi pomalu znamení kříže – vnější nebo ve své představivosti a pomalu požádej Ducha Sv. o pomoc v modlitbě.

c) VLASTNÍ MODLITBA

d) UKONČENÍ MODLITBY
Tiše shrň svou modlitbu a v tomto duchu se pomalu s prostou modlitbou ze svého srdce obrať k Pánu. Mluv vlastními slovy.
Pomalu se pomodli “Otče náš” nebo “Sláva Otci”.
Udělej velmi pomalu znamení kříže – vnější nebo ve své představivosti
Pomalu opusť místo své modlitby, s vděčností za čas strávený s Bohem.

e) ZHODNOCENÍ MODLITBY
Pokud je to možné, vykonej je na jiném místě, než kde ses modlil/a. Pomalu si vybav čas modlitby – spíše jako videozáznam z jejích výrazných momentů.
- Bylo dobré se modlit nebo ne? Proč?
- Co jsi dělal/a na začátku modlitby?
- Přinesl tento čas nějakou větší myšlenku?
- Cítil/a jsi nějaké silné pocity či emoce? Pokojné, kreativní, svaté - NEBO rozrušující, dokonce vzbuzující strach?
- Cítil/a jsi Boží lásku nebo rozmrzelost vůči Bohu?
- Naučil/a ses něco během své modlitby?
- Žádal po tobě Bůh něco?
- Cítil/a jsi v sobě nějakou neochotu tváří tvář tomu, co se zdálo, že od Tebe Bůh žádá?
- Všimni si zejména hnutí, která byla silná (pozitivně či negativně).
- Jak jsi uzavřel/a svou modlitbu?
Zejména během duchovní obnovy: zhodnoť čas během jednotlivými modlitebními časy
Může být užitečné poznamenat si své odpovědi.

2) EXAMEN = ZPYTOVÁNÍ (S)VĚDOMÍ
Ohlédnutí se za mým dnem. Kde byl Bůh v tom všem, co se mi dnes přihodilo? Co mi říká a kam mne zve skrze události, slova i myšlenky, které tento den přinesl?
1. krok: Prosba o světlo
• Uvědomím si, že jsem v Boží přítomnosti.
• Prosím Boha, aby mne vedl touto modlitbou, ukázal mi, co z toho všeho, co dnešní den přinesl, je to důležité pro můj život, a pomohl mi tomu porozumět.
2. krok: Vděčnost
• Zpětně procházím svůj den od probuzení až do této chvíle.
• Rozpomínám se na vše dobré, co se dnes stalo, věci všední i hlubší.
• Děkuji Bohu, který mi skrze to vše připomíná, jak Mu na mně záleží.
3. krok: Reflexe dne
• Za co z toho všeho cítím největší vděčnost?
o Která chvíle byla mým setkáním s Bohem života, momentem, který mne vnitřně narovnal a naplnil životem, ve kterém mi byl Bůh blízko?
o Mohu si tento okamžik znovu vnitřně prožít, rozmlouvat o něm s Bohem.
o Vede mne skrze to někam?
• Co mi dnes naopak život nejvíc bralo?
o Kdy mi bylo těžko, kdy na mne doléhal smutek a pocit odtrženosti od sebe sama i od Boha? Může to být nějaké mé selhání, ale i něco náročného, co na mne doléhá zvenčí.
o Nehodnotím se, neposuzuji. Svěřuji to Bohu a prosím, aby i do toho vstoupil.
o Vzpomínám, jak jsem se v té chvíli zachoval/a? Podlehl/a jsem pocitům marnosti, smutku? Prosil/a jsem Boha o pomoc? Dokáži vystopovat, co bylo spouštěcím momentem tohoto stavu?
4. krok – Prosba o odpuštění
• Mám něco, za co chci dnes říci „Promiň“? Pokud ano, svěřuji to nyní Bohu s hlubokou důvěrou v Jeho bezpodmínečnou lásku.
5. krok – Příprava na zítřek
• Co mě zítra čeká?
• O co, třeba i ve světle tohoto zamyšlení, prosím pro zítřejší den?

3)LECTIO DIVINA
Lectio divina, "posvátné čtení", je několik set let stará metoda modlitby s Písmem. Obzvláště vhodná je pro modlitbu žalmů, proroků, apoštolských listů aj.
Při tomto způsobu modlitby necháváš své srdce, aby bylo tvým průvodcem skrze úryvek z Písma nebo jiný duchovní text. Čteš jej pomalu, s přestávkami a vychutnáváš nebo “piješ” slova, která slyšíš. Následuje přirozený proces/pohyb: naslouchání srdcem (lectio) se přirozeně přesouvá do hluboké reflexe (meditacio) a slovy a tichem mezi nimi. Tato reflexe potom vede k určité odpovědi srdce (oratio). Zjistíš, že ze svého srdce mluvíš k Bohu, který promluvil k tobě. Nech snadnost a rytmus tohoto způsobu modlitby vést tě hlouběji k Bohu, tak jak pokračuješ v opakování cyklu lectio-meditatio-oratio.

Příprava a vstup do modlitby viz I, 1 a 2. Uvědom si, že jsi v Boží přítomnosti a popros o dar otevřenosti. Zvol si pasáž Písma a seznam se s ní. Přečti si ji několikrát, aby tě potom nerozptylovaly otázky ohledně významu, které se mohou objevovat. Některým lidem pomáhá, když si v tomto stádiu úryvek přepíší.
Zahájení - Pozvi Boha, aby k tobě mluvil skrze zvolený text. Popros o dar či milost, po které nyní toužíš. Usaď se v očekávajícím tichu.

LECTIO - Přečti si pomalu úryvek, nahlas, šeptem, v duchu... Nech slova, aby tě omývala, naslouchej jim srdcem, jako kdyby to byl dopis od někoho, koho miluješ. Nespěchej, není nutné prorozjímat celý úryvek. Když tě zasáhne nějaké slovo nebo fráze a zdá se, že má v sobě nějakou chuť, prodlévej s ní...
MEDITATIO - nech je sestoupit do sebe, zůstaň s nimi. Nech slovo či frázi rezonovat. Opakuj si je, vychutnávej, nej je znít ozvěnou, vstřebávej je jako když suchá půda přijímá déšť, dokud se “chuť” nezačne vytrácet, potom...
ORATIO ...odpověz modlitbou, slovy ze svého srdce nebo jen prostorem plným ticha, spontánních nevyřčených pocitů, přebývání s Bohem jako prodléváme s někým blízkým. Někdy si můžeš položit otázky týkající se rozjímaného úryvku: Proč? Jak? Kdy? Jak se toto může vztahovat na mě v tomto okamžiku?

Kdykoliv se zdá, že chvíle dozrála, že jsi určitý úsek textu „vychutnal/a“, vytěžil/a z něj, co bylo možné, pokračuj v četbě na místě, kde jsi přestal (a), nech znovu pokračovat cyklus lectio-meditatio-oratio.
Při tomto způsobu meditace jde o to, abychom rozjímali samostatně a co „nejvýživněji“ setrvali u těch slov, výroků, obrazů, či scén, které se nás samy dotknou a osloví nás. Jestliže ve mně nějaká pasáž vyvolala bolest, radost, zlost nebo útěchu, uvědomím si tyto pocity a dovolím si je opravdu prožít. Prožiji je do hloubky a předložím je Bohu. Jestliže se mi připomněla nějaká událost z mého života, znovu ji nechám vnitřně ožít spolu s doprovázejícími pocity a myšlenkami a vnímám, co nového do té staré události vnáší aktuální živé Boží slovo. Není třeba nic vymýšlet, hledat významy či spekulovat. Nesnaž se najít nějaký obecně platný význam toho, co čteš, nepřipravuj si výklad textu, nech prostě Slovo, aby se v tuto chvíli dotýkalo tvého života. „Nečtěte Písmo, nechte Písmo, aby četlo vás!“
Ukončení - Shrň svou modlitbu, zakonči ji nějakým závěrečným gestem nebo slovem modlitby.
Reflexe - Ohlédni se za svou modlitbou, všimni si pocitů, chvil kdy/kde se Bůh zdál nejblíž…

4) IMAGINATIVNÍ KONTEMPLACE (MODLITBA S POMOCÍ PŘEDSTAVIVOSTI)
Tento způsob modlitby je vstupem do Písma, zejména evangelií. Využij scénu z evangelií, která ti umožní být součástí dění. Stejně jako ve snu se potom před tebou mohou objevit zajímavé a neočekávané věci.
Příprava a vstup do modlitby viz I, 1 a 2. Zvol si úryvek a seznam se s příběhem, nabídni Bohu sebe, svůj čas i představivost.
Zkus si podle úryvku představit místo dění. Nespěchej, dopřej si čas vidět vše, co je kolem, slyšet, cítit i chutnat.
Vstup do příběhu, jako bys v něm právě nyní byl/a. Sleduj, co se děje, naslouchej tomu, co je řečeno, vnímej, co dělá tvé tělo. Buď součástí příběhu jako jedna z jeho postav (ústřední postava nebo některá z okrajových) nebo sám/sama za sebe.
Zkus vstoupit do kontaktu s ostatními postavami, rozmlouvej s nimi, naslouchej tomu, co říkají tobě nebo ostatním atd.
Buď tak pasivní, jak jen to jde. Nech příběh přirozeně se rozvinout před tvýma očima. Můžeš si jej představovat v současnosti nebo před 2000 lety. Můžeš zjistit, že se v něm objevují lidé, které znáš. Může se dál rozvíjet a začít žít svým životem. To je v pořádku, důvěřuj Bohu. Všechno lidské je vhodným materiálem pro modlitbu.
Po skončení příběhu můžeš ve své představivosti zkusit sám/sama hovořit s Ježíšem nebo některou z postav).
Zakonči formální modlitbou, např. „Otče náš“.

Po skončení modlitby se za ní ohlédni:
- Jak jsi reagoval/a, jak ses cítil/a?
- Říká to něco o tobě, o způsobu, jakým pohlížíš na druhé nebo na Boha?
- Překvapilo tě něco?
- Je zde něco, co potřebuje uzdravení?
- Je zde něco, za co by ses měl/a dále modlit?

5) DALŠÍ MOŽNOSTI MODLITBY
- modlitba s Písmem – např. liturgické texty z neděle či na příslušný den, knížky s úryvky na den...
- růženec – 1 tajemství, rozvažuj je z evangelního pohledu
- křížová cesta – podobně jako předchozí. Můžeš ji jen projít, beze slov, být s Ježíšem a Marií...
- ústní modlitba – např. Lk 11: „Pane, nauč nás modlit se“; Lk 11: „Proste a dostanete“; Otče náš, Zdrávas Maria nebo jiná modlitba – říkej je pomalu, vezmi si jen jednu frázi, např.: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“, opakuj ji stále dokola
- mantra – použij slovo nebo frázi z Písma a pomalu je v duchu znovu a znovu opakuj během dne – při stání ve frontě, umývání nádobí...
- Tzv. Ježíšova modlitba: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným.“
- účast na mši sv.
- návštěva Nejsvětější svátosti – jen zde zůstaň sedět s Ježíšem. Řekni Mu cokoliv, co se děje, bolesti, strachy, problémy, radosti, naděje
- připomenutí během dne – Anděl Páně, myšlenka na den, biblické sms, procházka přírodou, vnímej Boží přítomnost – v přírodě, ročních obdobích, tvářích lidí. Po sledování zpráv – modlitba za potřeby světa...
- ohlédnutí se za uplynulým dnem
- zklidňující cvičení
- kreativita – tvoření, hudba, tanec, zpěv, básně...
- psaní duchovního deníku

6) AKTIVITY NA ZVÝŠENÍ VNÍMAVOSTI A ZKLIDNĚNÍ PŘED VSTUPEM DO MODLITBY
Tři oddechnutí
Zhluboka se nadechněte, vnímejte, jak se rozpíná vaše břicho a bránice.
Úplně vydechněte. Nechte všechno odplynout.
Zadržte dech v pauze před nádechem, vnímejte, jak se vaše břicho uvolňuje.
Setrvejte v dechové pauze, dokud se opravdu nemusíte nadechnout.
Dvakrát zopakujete.
Všimněte si, že každý dechový cyklus bývá hlubší než předchozí. Tři nebo čtyři cykly obvykle postačí.
Vraťte se k přirozenému rytmu dechu, uvědomte si, v čem je odlišný.

Hluboké dýchání vsedě
Třemi až čtyřmi oddechnutími uvolněte dýchání:
hluboký nádech, úplný výdech s pauzou na závěr cyklu.
Dvě až tři minutý dýchejte zhluboka a pomalu.
Soustřeďte se na pohyb bránice a břicha.
Zkontrolujte si ramena: neměla by se zvedat a klesat.
Pohyb břicha si představujte horizontálně jako pohyb „ven a dovnitř“, ne „nahoru a dolů“.
S každým hlubokým výdechem úplně vyprázdněte plíce.
Pauza na konci cyklu může být libovolně dlouhá.
Na závěr přestaňte dech kontrolovat, dýchejte volně.
Zůstaňte v klidu a jen sledujte svůj dech.
Libovolně dlouho.

Chceme-li tato cvičení využít k explicitnější modlitbě, můžeme si s nádechem připomenout Boží lásku, Jeho přítomnost a péči o nás a s výdechem odevzdat do Jeho rukou celý náš život se všemi stresy, bolestmi i hříchy, sebe sama se vším, co jsme.

Přípravná cvičení (dle materiálů jezuitského centra St Beuno´s)
Zastavení se: Vědomě zpomaluji. Věnuji čas všemu, co dělám. Uvědoměle a cíleně se snažím uvolnit, své starosti odevzdávám Bohu s důvěrou v Jeho lásku. Dýchám hlouběji. Chodím pomaleji. Dělám věci jemněji, protože čekám na Boha, hledám Jej ve ztišení a to vyžaduje trochu času. Věřím, že se o mne postará. Důvěřuji v Jeho vedení.
Pozornost: Více si uvědomuji vše kolem mne: zvuky, světlo a stín, povrch věcí, jejich hrubost či jemnost, vůně ve vzduchu, teplo i chlad, chuť jídla..., celý Bohem stvořený svět, tak, jak se dotýká mých smyslů. Stvoření, v němž žiji a pohybuji se, rytmus bytí. Dotýkám se stromů a stěn. Hraji si s vodou jako dítě. Bůh ke mně mluví skrze stvoření.

Tělesné cvičení (podle Gerry W. Hughes SJ, God of Surprises)
• Seď na židli zpříma, ale pohodlně. Opírej se zády. Uvolni tělo (aniž by se sesunul/a ze židle), chodidla měj na zemi před sebou a ruce v klidu na stehnech nebo složené v klíně.
• Zavři oči nebo je upři na jeden bod před tebou. Soustřeď celou svou pozornost na to, co cítíš ve svém těle. Můžeš začít u chodidel a postupovat vzhůru. U každé části těla chvilku setrvej a všímej si, co kde cítíš. Tvoje pozornost se takto upírá postupně na pocity v jednotlivých částech těla - ale nespěchej. Čím déle setrváš na jednom místě, tím lépe.
• Vnímej to, co cítíš; nepřemýšlej o svých pocitech, jen je vnímej. Je-li ti nepohodlně, svědí-li tě někde, chceš-li třeba změnit polohu, pouze zaregistruj svůj pocit. Řekni si, že to je v pořádku, nenech se tím rušit, nic nepodnikej a pokračuj v tom, co děláš - všímej si pocitů v jednotlivých částech tvého těla.
• Mysl nám málokdy dopřeje klid k tomuto cvičení a většinou si začne vynucovat pozornost poznámkami a otázkami: Je to plýtvání drahocenného času. Co to má společného s modlitbou? Není to něco hinduistického? K čemu to vlastně je? Vypořádej se s takovými otázkami a poznámkami jako předtím se svěděním - zaregistruj je, nenech se jimi rušit a pokračuj v cvičení.

Nácvik naslouchání (podle Donal Neary SJ, Praying in Lent)
• Seď na židli, zpříma, ale pohodlně, opírej se zády.
• Všímej si zvuků, které slyšíš. Všímej si vzdálených zvuků. Jenom je vnímej, nesnaž se je ani pojmenovat... Všímej si tichých, méně zřetelných zvuků. Všímej si zvuků, které jsou blízko. Jenom poslouchej, uvědomuj si je....
• Zvuk tvého vlastního tepu - je nejasný, ale je to rytmus tvého vlastního života...
• Zvuk ticha na místě, kde se modlíš. Zvuk ticha ve tvém nitru...
• Naslouchej takto několik minut.

Jak se cítím? (podle Eric Harrison, Krátké meditace pro zklidnění těla a mysli)
Položte si otázku: „Jsem strnulý nebo uvolněný?”
Zřejmě zjistíte, ž nejste tak uvolnění, jak byste měli být. Proto zaujměte pohodlnější polohu a uvolněte svůj dech.
Položte si otázku? „Jakou mám náladu?”
Najděte slovo, které vystihuje vaše pocity: „smutnou, neklidnou, svéráznou, radostnou...”
Případně se zeptejte: „Jak se cítím?“
Najděte co nejvýstižnější obrázek ilustrující vaše rozpoložení.
Nyní se zeptejte: „Na co myslím?“ nebo „Na co jsem dnes myslel?“
Jakmile se vynoří nějaké téma, pár sekund jej pozorně sledujte a pak „pojmenujte“: Mirka... Honza... práce... povinnosti...“
Nakonec zmapujte své tělo, emoce i myšlenky.
Toto jste vy. Vy v tomto okamžiku. Takto se cítíte. Přijměte to jako fakt.

Zraková meditace (podle Eric Harrison, Krátké meditace pro zklidnění těla a mysli)
Několikrát se nadechněte a vydechněte, aby vaše tělo mohlo začít relaxovat.
Nyní se soustřeďte na něco před sebou: obraz, plamen svíčky, okraj listu.
Zaostřete na předmět, jako byste jej sledovali hledáčkem fotoaparátu.
Pomalu a hravě předmět prozkoumejte, zaměřte se na detaily: všímejte si barvy, tvaru a struktury.
Oči jsou uvolněné, dýcháte zvolna.
Kdykoli vás něco vyruší, pomalu se vraťte k předmětu meditace.
Vnímejte i své tělo, ujistěte se, že skutečně relaxujete.

Máte-li zájem i o jiné materiály k modlitbě, kontaktujte s. Kláru Maliňákovou: klara.malinakova@gmail.com