Sestry Dítěte Ježíše

Náš institut „má svůj původ v srdci samotného Boha, který tak miloval svět“, že chtěl pro něj „život v plnosti“. (Kniha institutu 3)
Abychom měli život v plnosti, Bůh od nás žádá
přijetí křehkosti a zranitelnosti jako daru, který nás s Ním spojuje.
Nepřiblížil se nám právě tím, že se sám stal zranitelným člověkem?
Skrze tento dar nás Bůh zve,
abychom spolupracovaly na Jeho stvořitelském díle v dnešním světě
spolu se všemi lidmi dobré vůle.
V prostředí našich vztahů a jejich prostřednictvím
jsme stále znovu utvářeny a tvarovány „jako hlína v rukou hrnčíře“.

Jak nás Duch Boží inspiruje – kde máme tvořit spolu s Bohem?

• Ve vztazích, které každého z nás uschopňují k růstu:

• když vítáme ty, kteří jsou jiní než my, a respektujeme je
• když jsme připraveny naslouchat a necháme se přetvořit společným setkáním; když vstoupíme do mezináboženského a interkulturního dialogu
• když uznáme, že všichni – zvláště ti, jež svět přehlíží – mohou dávat
a mohou přijímat
• když otevřeme dveře, aby se druzí mohli s námi modlit a sdílet se
• když se staneme tvůrci míru v situacích, kde vládne konflikt, strach
a nedostatek důvěry

• Ve způsobu, jak žijeme naši mezinárodní skutečnost:
  • když spolupracujeme s našimi sestrami, laiky a různými
  organizacemi na tom, abychom společně utvářeli společnou budoucnost (Kniha institutu 7)
  • když se necháme obohatit rozdílností našich kultur (Kniha institutu 11b)
  • když sdílíme naše lidské a materiální zdroje
  • když přijmeme naši odlišnost a stavíme mosty vedoucí k vzájemné jednotě
  • když utužujeme vztahy a rozvíjíme komunikaci mezi provinciemi v rámci kontinentu a mezi kontinenty v institutu
  • když se snažíme o společnou formaci ve všech jejích fázích
  • když usilujeme o osvojení si cizího jazyka, především angličtiny

• Ve výzvě, abychom se staly spoluzodpovědnými:
  • když chceme rozlišovat a přijímat nové formy přináležitosti
  • když necháme vyvíjet naše struktury, aby byly životodárné
  • když se zasazujeme o větší participaci na všech úrovních (delegování, subsidiarita, vzájemná závislost)
  • když se podílíme na osobním růstu druhých a na udržitelném rozvoji celého stvoření

Ať kráčíme vpřed ve víře a naději.
„Já jsem s vámi po všechny dny.“
(Mt 28,20)